Happy car-free 2013

Města pro lidi

Poslední dobou se vynořují z hlubin mediálního světa články/knihy/filmy, které spojuje jedno téma - jak to udělat, aby se lidem ve městech žilo dobře. Tento článek vám chce přiblížit jednu knihu, jeden film a jednu přílohu časopisu, které toto téma rozvádějí. 

KNIHA

Jan Gehl - Města pro lidi

Knížka jasně a názorně (díky množství zajímavých fotek, grafů a náčrtů) shrnuje základní Gehlovu myšlenku: aby města byla živá, bezpečná, udržitelná a zdravá, musíme lidi dostat zpátky do ulic. Jak toho dosáhnout? Jednak vytvořením atraktivních městských prostor  (přívětivé ulice/náměstí s lidským měřítkem), ale hlavně podporou pěší a cyklistické dopravy na úkor automobilové. Své myšlenky realizoval ve své rodné Kodani, která se pravidelně umisťuje v první desítce nejlepších měst pro život. Jeho věhlas se dostal až za oceán, kde navrhl úpravu Broadway v New York City. 

Times Square - před a po realizaci Gehlova návrhu

Minulý rok jsme byli v NYC a viděli jsme jeho realizace na vlastní oči... no bylo to super. Za nejlepší jeho nápad považuju tzv. cyklostezky kodaňského typu. O co jde? Znáte to, když jedete na kole po ulici, míjíte parkující auta a bojíte se, že vás sejme projíždějící auto? Gehl přišel s tím, že parkující auta použije jako "ochranu" cyklistů. V NYC navíc ještě použil relax ostrůvky. Jsou to místa, kde jsou přenosné židličky, slunečníky a zeleň, kde si můžete dát oběd, kafe, pracovat nebo jen tak posedět. Takže v praxi vypadá ulice následovně - budova - široký chodník - cyklostezka - relax ostrůvek - parkující auta - jedoucí auta - budova (viz fotky níže). Je mi jasné, že tohle řešení lze realizovat pouze na široké ulici (na Broad way :-), ale nápad s parkujícími auty by podle mě šel realizovat na kdejaké ulici českých měst. 

Zaujal vás Jan Gehl? Zde zajímavý článek "Rušte parkovací místa. Pomalu a potichu, radí dánský architekt Jan Gehl".

FILM

Gary Hustwit - Urbanized

Urbanized je dokument, který stravitelnou formou představuje světové trendy, jak "udělat" města pro lidi. Najdete tam projekty z Kapského města (JAR), Kodaně (Dánsko, jak jinak než Jan Gehl), Bogoty (Kolumbie), New Yorku (projekt The High Line - viz foto níže nebo zde) a New Orlenas (USA), Brightonu (Velká Británie), Stuttgart (Německo) a další. 

The High Line, NYC

Z hlediska dopravy je asi nejinspirativnější Kodaň a Bogota. V Bogotě funguje od roku 2000 systém rychlé autobusové dopravy TransMilenio, který využívá principu "auta stojí (v zácpě), autobusy jedou" - je to vlastně takové pozemní metro. Více o dopravě v Bogotě zde. 

TransMilenio, Bogota

PŘÍLOHA ČASOPISU

Budoucnost dopravy ve městech - Respekt 38/39 2012

Celá příloha se zamýšlí nad budoucností veřejné, cyklistické a pěší dopravy v ČR v kontextu světových trendů. Nejvíce mě zaujal rozhovor s německým dopravním inženýrem z Drážďan. 

Přidávám jednu zajímavou citaci z rozhovoru.

"Jak si vysvětlujete, že lidé přestali toužit po autech?"

Důvodu je více. Střední třída je chudší a mnoho lidí si nemůže auto dovolit. Hodně lidí se ho ale vzdá dobrovolně, protože prostě mají před domem zastávku tramvaje. Veřejná doprava ve městech je tak dobrá, že je stále jednodušší se auta vzdát. A je tu ještě jedna věc - mladí lidé se dnes chovají úplně jinak, než když nám bylo dvacet. Já jsme si ve dvaceti udělal řidičák, hned jsme si koupil auto a jezdil a jezdil. Svoji dceři jsme dal k maturitě jako dárek autoškolu. To bylo v roce 2008, a od té doby neřídila. Dnešní lidé mají chytrý telefon, ten je jim nade všechno a s ním cestují efektivně a inteligentně. Vědí, jaké jsou kde možnosti spolujízdy, dokážou na internetu vytvořit skupinu a koupit si levnou skupinovou jízdenku, používají spolujízdu. 

Celý článek si můžete přečíst ZDE. 

Kočárková turistika v Beskydech

S nosítkem se můžete po horách vypravit leckde. Nám se ale osvědčilo kombinovat nosítko s kočárkem. Když malý spí, jen ať při tom leží. Jakmile dojdeme na nějakou horskou chatu a chceme se najíst, je zase fajn, dát ho do kočárku. A taky když jedeme autobusem, připadá nám bezpečnější, když je malý připoután v kočárku, než aby nám seděl na klíně.

Cesta z Filipky

Je to turistika, není to turistika? Jsou to výlety po horách směřující na nějaký kopec s chatou, ke které vede lesní asfaltová cesta. V Beskydech je takových chat celkem dost. Tady je šest tipů na trasy, které jsme absolvovali s kočárkem a půlročním Františkem v létě 2012.

1. Ondřejník

Obtížnost s kočárkem: střední
Terén: zejména asfalt, místy hlína a štěrk
Možnost občerstvení: Turistická chata Ondřejník

Obvykle se chodí z Frýdlantu nad Ostravicí. Zajímavější cesta je ale ze Lhotky, která se nachází na opačné straně hřebene. Do Lhotky jezdí z Frýdku sem tam autobus, zastávka se jmenuje „Lhotka, střed“. Vystoupíte-li na konečné, jděte dál směrem k Ondřejníku po zelené značce. V mírném dolíku odbočte po zelené doprava, po chvilce stoupání si můžete vychutnat pohled na louku. Časem se cesta opět napojí na zelenou. V jednom, ne moc dlouhém, úseku, je již příliš mnoho štěrku na tlačení kočárku a tak je třeba kočárek chvilku za sebou táhnout, případně přenést ve dvou. Výhledy z této strany Ondřejníku ale za to stojí. Na rozcestí Kubalanky se napojíme na žlutou a pohodlně po ní dojdeme až na chatu. Osobně považuji zdejší kuchyni za ne moc vydařenou. Dolů do Frýdlantu sestoupíme zpočátku po zelené a dále pak po cestě.

2. Prašivá

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt (do Komorní Lhotky horská cesta)

Možnost občerstvení: Chata na Prašivé, www.chatanaprasive.cz

Klasika. Z Frýdku či Ostravy se dá dojet autobusem na zastávku „Vyšní Lhoty, pod Prašivou“. Odtud vede po asfaltce žlutá značka až k chatě. Není kam zabloudit. Cestou můžeme minout popásající se dobytek. V zatáčce asi ve dvou třetinách cesty je zase vidět pěkný kaskádový vodopád. Dále po cestě je výhled do údolí. S jídlem na chatě jsme byli vždycky spokojeni. Dolů se dá sejít buďto na pohodu stejnou cestou zpět anebo lesní cestou (narazíte na hůře sjízdné úseky) dál po žluté do Komorní Lhotky. Z té je kapku složitější dopravní spojení.

3. Filipka

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt, na hřebeni horská cesta

Možnost občerstvení: Restaurace Filipka

Další tip je z Těšínských Beskyd. Vlakem se svezeme do Hrádku ve Slezsku. Po zelené značce stoupáme do prudkého kopce. Zelenou následujeme ale jen do určité míry, spíše se držíme cyklotrasy č. 6088, která vede až na hřeben po asfaltové cestě. Nahoře se popásají koně. Rychlost obsluhy je zde, více než obvykle, závislá na množství zákazníků. Z chaty se můžeme vrátit zpět na rozcestí pod hřebenem a sjet jinou cestou do Návsí. Anebo pokračujeme z chaty dál po hřebeni po červené značce. Cesta je to horská, s menším nasazením sil s kočárkem sjízdná. Každopádně někde hřeben opustíme a sjedeme po jedné z cest do Návsí na vlak.

4. Velký Javorník

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt

Možnost občerstvení: Chata Velký Javorník, http://javornik.razitkuj.cz

Jeden z mála s kočárkem sjízdných vrcholů, ze kterého je zároveň kruhový výhled. Nejblíže na něj je Veřovic, kam dojedeme pohodlně vlakem a vydáme se po žluté značce na Padolí. Tam začíná prudší stoupání. Žlutá v jeden moment odbočí z asfalty prudce do kopce, my ale jedeme po cestě dál. Cesta se ve dvou místech rozděluje, s pomocí mapy (která napoví, že nejprve se dáme rovně a poté vlevo) by ale neměl být problém trefit rozcestí u pramene Jičínky. Odtud jdeme chvíli po červené a dál po cestě až narazíme na závěrečnou odbočku vpravo, která nás dovede až na vrchol. Z vrcholu skáčou paraglidisté, dodávky, které je obhospodařují bohužel hojně využívají popsanou cestu z Veřovic. Nahoře je jen omezená nabídka (polévka, klobáska, párek, hermelín, pivko,…), najíst se tu ale dá. O víkendu si můžete vystát delší frontu. Aby byla cesta dolů jiná, dá se sejít do Frenštátu. Nejlépe nejdřív sejnou cestou zpět půl kilometru dolů, poté traverzem obkroužit horu a následovat asfaltovou cestu. Ta nás dovede až na autobusovou zastávku „Frenštát pod Radhoštěm,,rest.Siberie“. Případně se můžeme vydat po chodníku vedle hlavní silnice do Frenštátu, prohlédnout si náměstí a jít na vlak.

5. Godula

Obtížnost s kočárkem: lehká

Terén: asfalt

Možnost občerstvení: Hotel Ondráš, www.hotelondras.cz

Začínáme v nejsevernější Beskydské vísce, Komorní Lhotce. Tam nás může dovézt autobus na zastávku „Komorní Lhotka,, konečná“, případně na toto místo dojdeme po pěkné cestě z Horních Tošanovic, kam se dá dostat vlakem. Z konečné pokračujeme nejprve po modré, poté po zelené značce až na Ropičník. Odtud po žluté na chatu Ondráš. Místní kuchyně mě, stejně jako na výše popsaném Ondřejníku, nenadchla. (Že by byl ten název prokletý? Ale ne, třeba ve Sviandově v restauraci Ondráš vaří moc dobře.) Po žluté se dá odtud sestoupit zpět do centra Komorní Lhotky a třeba zase sednout na bus nebo dojít do Horních Tošanovic na vlak, podle toho, co Vám odtud pojede.

6. Ateliér (pod Kotaří)

Obtížnost s kočárkem: střední
Terén: asfalt
Možnost občerstvení: Chalupa Atelier, www.atelierchalupa.cz

Trasu začneme v Pražmu na autobusové zastávce „Pražmo,, Obecník“. Po modré značce přejdeme pěší lávku přes řeku Morávku (pěkné fotogenické místo) a přes louku dojdeme na zpevněnou cestu, kde modrá uhýbá doleva, my však pokračujeme vpravo. Sejít z této cesty není dost dobře možné, po šesti kilometrech lesem, s občasnými výhledy, přicházíme k restauraci Atelier. Je u ní jabloňový sad, pěkný výhled na Lysou horu a nevelká, přesto však zajímavá, nabídka velmi chutných jídel a nápojů. Z chaty pokračujeme dál kolem odbočky na Kotař a postupně sestupujeme, až narazíme na zelenou značku, které nás dovede na Morávku.

Další tipy na výlety najdete v článku Kočárková turistika v Beskydech #2

Jak pokračuje kauza "Stodolní - podchod"?

V červnu tohoto roku jsem poslala stížnost na stavební úřad v souvislosti s bariérovostí podchodu pod železniční stanicí Ostrava - Stodolní. Pro připomenutí klikni ZDE. 

Jak celá "kauza" pokračovala?

Ještě v červnu jsem obdržela dopis z Ostravy, Úmob Moravská Ostrava a Přívoz, odbor stavebního řádu a přestupků. V dopise stojí, že celou věc postupují dále  a to Drážnímu úřadu v Olomouci. 

Dva měsíce se nic nedělo a nakonec došel dopis i z Drážního úřadu. Celé znění si můžete přečíst ZDE. 

Pár nejdůležitějších citací:

• V době kontroly 19. 7. 2012 byly výtahy v provozu.
• Podle výkazu poruchovosti výtahů za období 01/2010 - 07/2012 vyplývá, že od doby nahlášení závady do doby odstranění došlo k odstranění závady max. do 3 hodin. 
• Musí být zajištěn náhradní bezbarierový přístup na nástupiště. Ze strany ul. Stodolní náhradní přístup vyřešen není. Z toho důvodu byla připravena stavba - prodloužení podchodu do ul. Stodolní, předpokládaný termín dokončení v roce 2013.

Co já na to?

• Kontrola 19. 7. 2012 měla štěstí.
• Z tvrzení vyplývá, že výtah měl problémy a že si na to lidi asi dost stěžovali. Těžko říct, jak jsou lidí zvyklí se ozvat, když výtah nefunguje. Může se stát, že výtah nejede i několik dní/týdnu, než se někdo ozve. Věřím, že opravu jsou schopni zajistit rychle (pokud se jedná o drobnost).
• Super, tleskám, těším se na rok 2013 :-)

Rozhodli jsme se výtahy osobně otestovat. V pondělí 10. září jsme jeli do Ostravy. Vystoupili jsme z vlaku, sjeli rampou do podchodu a došli k výtahu. Ve výtahu stál pán s kočárkem, dveře výtahu otevřené, zběsile mačkal na tlačítko NAHORU a tvářil se naštvaně. Chvíli jsme ho pozorovali, už jsme mu chtěli nabídnout pomoc s kočárkem do schodů, když v tom ho napadlo dveře trochu potáhnout. Kupodivu to pomohlo a výtah se rozjel. Nám už výtah fungoval bez problému, i když dveře ještě trochu drhly a skřípěly. 

Zhruba za 15 minut jsme se pokoušeli výtah sjet zpět do podchodu a to už se nám nepovedlo. Naštěstí jsme byli dva a kočárek jsme snesli po schodech. Příjemně nás překvapil důvod nepojízdnosti výtahu. Výtah totiž právě opravovali. 

Celkově mám z celé věci dobrý pocit. 

Přestože jsem poslala žádost na špatný úřad, nakonec se dostala tam, kam měla. 

Odpověděli mi celkem rychle (i když drážní úřad se s tím páral skoro dva měsíce). 

Vím, že když výtah nefunguje, můžu zavolat, stěžovat si a výtah bude opraven. 

Jsem ráda, že bude v budoucnu bezbariérový přístup na/z nádraží zajištěn i jinak než výtahem. Výtah na Stodolní je zkrátka příliš křehká záležitost ;-)

Use public transportation :-)

Z Prahy žlutým vlakem

Začátkem srpna jsme vyrazili na pár dní do Prahy. Pro zpáteční cestu jsme se rozhodli otestovat žluté vlaky RegioJet. 

Týden dopředu jsme si koupili jízdenky. Doporučujeme kupovat jízdenky s ještě větším předstihem. Nám to vyšlo jen proto, že jsme jeli v poměrně neatraktivní čas, v pondělí dopoledne. 

Cena jízdenek nás mile překvapila. Jízdenky pro dvě dospělé osoby z Prahy hl.n. do Ostravy hl. n. stojí 580 Kč. Pak nás napadlo zadat do systému online rezervace počet osob 3 z toho jedna dítě do 6 let; cena se snížila na 464 Kč. Takže nižší cena a navíc sedadlo pro dítě. 

Vlaky RegioJet nejsou zatím oficiálně přizpůsobené pro cestující s malými dětmi. Nemají, jako České dráhy, oddíl pro matky s dětmi, nelze si odložit kočárek do úschovny během přepravy, nemají přebalovací pult. Přesto se nám se nám s naším 7měsíčním kojencem cestovalo velmi dobře. 

Kvůli většímu pohodlí a soukromí jsme si vybrali místa v kupé, které je ve vagonech RegioJetu čtyřmístné. Cestovali jsme bez kočárku, jen s dětskou autosedačkou (ano, cestou do Prahy nebyla část naší rodiny car-free). Kupé je dost prostorné, takže si myslím, že by se tam náš složený kočárek vešel, i když místa už by nebylo nazbyt. Sedadla jsou velká, dají se mírně vysunout dopředu a tím se dostanete do pololehu. Tuto funkci jsme využili, na sedadlo dali autosedačku a náš syn prospal půl cesty. Vzbudil ho až rozhlas vítající nové cestující. Později jsme zjistili, že se dá rozhlas ztlumit, takže pro příště... 

V kupé je klimatizace a je funkční (dokonce si i v nejparnějším létě můžete zapnout topení)! Zpočátku tam bylo pro malé dítě docela chladno, ale upravili jsme teplotu a bylo vše v pořádku. Přebalovaní se dalo taky dobře vyřešit. Mezi sedadly je něco jako odkládací stoleček, kde jsme natáhla přebalovací podložku a v pohodě malého přebalila. Kupé bylo čisté, koberec na zemi se mi zdál tak čistý, že jsem uvažovala, jestli vypustím našeho malého plazivce na průzkum. Nakonec jsme to neriskovali. 

Cestovali jsme v době obědu, takže jsme museli vyřešit nejen ohřev skleničky pro syna, ale i oběd pro rodiče. S ohřevem skleničky nebyl problém. Hned po rozjezdu vlaku jsem vyrazila za stevardkou, která mi hned ochotně do kelímku nalila vroucí vodu, v které jsme příkrm ohřála. Rodiče si za velmi příznivé ceny objednali sushi (80Kč!), kuřecí řízečky (80 Kč) a dezert (čokodort za 26 Kč). Všechno moc dobré, čerstvé a navíc super dobrá káva Illy zdarma a mátový čaj z čerstvé máty! A voda a čtivo v ceně zájezdu. 

No a třešnička nakonec. Záchody v RegioJetu jsou nejen čisté, voní, jsou tam toaletní papíry, ubrousky, mýdlo, ale dokonce je tam i květinka ve skleničce a hraje tam hudba! 

Cesta nám příjemně utekla. Měli jsme lístky jen do Ostravy, ale v průběhu cesty jsme se rozhodli pokračovat až do Havířova. Nebyl problém jízdenku dokoupit. Cena takto dokoupené jízdenky byla 40 Kč na osobu. Vychází to o trošku dráž než s ČD (bez slevy 31 Kč, s In kartou 23 Kč). 

Shrnuto podrženo. RegioJetem rozhodně ano, i s malým dítětem. Příště jedeme zas! 

A navíc mají být už koncem tohoto roku nasazené speciální rodinné vagóny. Více ZDE. 

Cyklodoprava nejen růžovýma očima

Zajímavý pohled outsidera na cyklodopravu v Česku. Více na blogu ZDE.




A jak se jezdí na kole v Ostravě? Odpověď se snaží nalézt projekt Růžové kolo.

Kočárková turistika ve Vysokých Tatrách

V červnu 2012 jsme se s naším půlročním synem vypravili na pět dní do Vysokých Tater. A to zejména proto, že

• Jsou to krásné hory
• Dá se tam dostat vlakem
• Po Tatrách zajišťuje dopravu električka
• Dá se v nich provozovat kočárková turistika

Kočárkovou turistiku máme zmáknutou z Beskyd, v jejichž podhůří žijeme. Při plánování takových výletů vybíráme kopce s turistickou chatou, ke které vede zpevněná cesta. A takových je v Beskydech docela dost.

V Tatrách jsme se ubytovali ve Starém Smokovci, který má výhodnou polohu, protože z něj jedou električky na Štrbské pleso, do Tatranské Lomnice, Popradu, lanovka na Hriebenok, plus, zastavuje v něm spousta autobusů. Električka jezdí každou hodinu a stojí jen pár peněz (na rozdíl od lanovek). Túry jsme udělali tři: na Rainerovu chatu, na Sliezský dom a na Popradské pleso.

1. túra s kočárkem: Starý Smokovec – Rainerova chata

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: na Hriebenok asfalt, dále udusaná hlína

Možnosti občerstvení: Bilíkova chata - www.bilikovachata.sk – restaurace

Rainerova chata - http://cs.wikipedia.org/wiki/Rainerova_chata - bufet

Do Starého Smokovce můžeme dojet električkou. Z centra Smokovce stoupáme do svahu po asfaltové cestě, která vede vpravo od pozemní lanovky na Hriebenok. Vlevo vidíme Slavkovský štít (2452m). Výstup na Hriebenok není nikterak dlouhý ani prudký a za hodinu bychom měli být na něm. Nachází se zde také Bilíkova chata. Z Hriebenku něj pěkný a často focený pohled na Lomnický šít (2634m). Pokračujeme odtud nezpevněnou cestou, která je ale označena jako vhodná pro vozíčkáře. Je mírně zvlněna a dovede nás až na Rainerovu chatu. Další postup s kočárkem možný není. Máme-li nosítko nebo větší dítě, můžeme si z Rainerovy chaty odskočit na Malý a Skrytý vodopád nebo z Bilíkovy chaty na Dlhý vodopád. Doporučuji. Na Rainerově chatě si můžeme dát čaj, na Bilíkově i něco k jídlu. Při cestě zpět oceníte na kočárku ruční brzdu, není ale problém zvládnout to bez ní nebo použít pro cestu dolů (nahoru) pozemní lanovku na Hriebenok.

2. túra s kočárkem: Tatranská Polianka – Sliezský dom

Obtížnost s kočárkem: těžší 

Terén: asfalt

Možnosti občerstvení: Sliezský dom - www.sliezskydom.sk – restaurace a fast food

Do Tatranské Polianky dojedeme električkou. Přejdeme cestu a vydáme se podle ukazatelů na Sliezský Dom. Asfaltová cesta vede až k hotelu Velickou dolinou. Výhledu vlevo dominuje Gerlachovský štít (nejvyšší vrchol Tater i Karpat, 2654m), vpravo Bradavica (2476m). Na začátku si užijete serpentiny. Převýšení je relativně velké, 665m, i proto vám bude trvat cesta na Sliezský dom nejméně dvě hodiny čistého času. V půli cesty je odpočívadlo. Odměnou Vám bude moc pěkný závěr pásem kosodřeviny. Na Sliezském domě je restaurace, naše zkušenost ale říká, že se dá dobře najíst i ve fast foodu. Cena menu je cca 5 Eur. Vedle Sliezského domu je Velické pleso, na jeho druhém břehu vidíme Velický vodopád. Doprava dolů se dá zajistit na recepci anebo jít s kočárkem stejnou cestou zpět – uběhne rychle, odzkoušeno :)

3. túra s kočárkem: zastávka Popradské Pleso – Popradské pleso

Obtížnost s kočárkem: lehká

Terén: asfalt

Možnosti občerstvení: Majláthova chata - www.majlathovachata.sk – restaurace, Chata Popradské pleso - www.popradskepleso.com - restaurace

Na zastávku Popradské pleso se dostaneme električkou ze Starého Smokovce, směr Štrbské pleso. Cesta je to pohodová, v celém svém průběhu asfaltová, s převýšením 250m. Do hodiny jste tam. Najíst se dá u Popradského plesa na jedné ze dvou zde přítomných chat. S nosítkem či malým chodícím dítětem se dá Popradské pleso pohodlně obejít, včetně případné návštěvy Symbolického cintorínu. Popradské pleso je výchozí bod k hojně navštěvovaným vrcholům Koprovský štít (2363m) a Rysy (nejvyšší po značce dostupný tatranský štít, 2503m). Ty si ale necháme na dobu, kdy bude prckovi 10 let :) Pod Rysy je chata, chodí k ní nosiči, kdokoli z kolemjdoucích ale může přispět tím, že od Popradského plesa vezme na Chatu pod Rysy připravený náklad a nahoře pak dostane za odměnu pivko nebo čaj. U Popradského plesa si povšimněte, jak se klikatí směrem vzhůru Tatranská magistrála na Sedlo pod Ostrvou.

Co ještě nabízejí Tatry pro kočárek

Na závěr ještě pár dalších, během naší dovolené neodzkoušených, tipů na výlety s kočárkem v Tatrách. Nutno podotknout, že následující trasy nejsou pro dovolenou bez auta tak dobře dostupné, jako výše uvedené. 

• Z Podbanského, které je na rozhraní Vysokých a Západných Tater, vedou dvě cesty vhodné pro kočárek, Tichou a Koprovou dolinou. Obě bez možnosti občerstvení.
• V Západných Tatrách od chaty Zverovka se dá jít Roháčskou dolinou k Tatlikově chatě (restaurace). Od Zverovky se také dá jít Látanou dolinou, dokud to s kočárkem půjde, občerstvení na konci není, tedy až po návratu na Zverovku.
• V Západných Tatrách z obce Žiar vede cesta Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu (restaurace).
• Na severu Vysokých Tater z Lysé Polany vede polská asfaltka až k plesu Morskie Oko, kde je i turistická chata. Z Lysé Polany se dá jít také po slovenské straně hranice část Bielovodské doliny (bez možnosti občerstvení).

Tatranská odysea

Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit poslední červnový týden ve Vysokých Tatrách ve Starém Smokovci. Těšili jsme se na procházky s kočárkem/nosítkem po předsezónních liduprázdných stezkách, na čistý vzduch, sluníčko, přírodu, halušky a pohodu.

Cesta tam
Při plánování dopravy do Tater padla volba jednoznačně na vlak. Nejrychlejší spoj autobusem trvá totiž skoro 8 hodin a má 6 přestupů.
Našli jsme si vlakové spojení s přestupy v Českém Těšíně (vlak Expres Odra), Žilině (IC Tatran)  a Popradu (místní električka). Dávali jsme si pozor, aby všechny vlaky měly úschovu během přepravy, abychom měli kam uložit během cesty kočárek. Na každý přestup jsme si vyčlenili minimálně 10 minut, ať stihneme pohodlně přestoupit i s kočárkem a batohy. V předstihu jsme si zarezervovali místenky do vagónu matky s dětmi do jednotlivých vlaků. Docela nás překvapila cena místenek. Dohromady nás stály pro cestu tam i zpět téměř 700 Kč. V ceně se odrazila skutečnost, že jsme využili tzv. mezinárodní místenky, které jsou dražší. Ale i tak jsme si je pořídili, nechtěli jsme riskovat stání v uličce s bečícím miminkem. 

Nastalo pondělí, den D, a my vyrazili na nádraží. Vše potřebné na týdenní dovolenou pro dva dospělé a šestiměsíční miminko se nám vešlo do dvou krosen a kočárku. Došli jsme na nádraží do F-M, nastoupili na vlak a čekali na výsadek. Už z Frýdku jsme měli 10 minut zpoždění (čekání na přípojný vlak). Podívali jsme se do mobilu, jestli náhodou nemá ten expres z Těšína taky zpoždění, že bychom nemuseli na přestup kvaltovat. A měl zpoždění...30 minut. To už jsme věděli, že ícéčko v Žilině nestíháme a pomalu jsme si na netu hledali další spoj. Ale pořád jsme byli v klidu. Expres nakonec s 35 minutovým zpožděním dojel a my hledali "náš" vagón pro matky s dětmi a úschovnu na kočárek. Nemohli jsme ho v tom spěchu najít. Zeptali jsme se proto průvodčího, kde je vagón pro matky s dětmi, do kterého máme místenku. Průvodčí suše konstatoval, že tento vagón vlak nemá. Tak fajn, sedneme si jinam, snad najdeme místo. Pak jsme se ptali, kde je vagón s úschovnou. Se stejným klidem nám oznámil, že ten taky nemají. Řešili jsme co s kočárkem. Nakonec jsme ho  nechali u záchodků v chodbě a chodili jsme kontrolovat, jestli nám ho někdo neukradl. V Žilině jsme nemuseli čekat moc dlouho (jen půl hodiny) a místo IC Poprad jsme jeli rychlíkem. Zase jsme měli štěstí na místa a i bez místenek jsme to zvládli. Kočárek se nám tentokrát už v pohodě podařilo dát do úschovy během přepravy. V Popradu bylo už vše ok, dokonce je nádraží bezbariérové, což se o nádraží v Českém Těšíně a Žilině rozhodně říct nedá. Ve Smokovci jsme byli o půl 4. I přes komplikace jsme nakonec v pořádku dorazili, jen místenky nám byly na celé cestě k ničemu. Naše miminko to zvládalo v pohodě... buď si hrálo, spalo nebo se smálo na spolucestující. 

Čekáme na nádraží v Č. Těšíně

Cesta zpět
Poučeni z cesty do Tater jsme si vybrali vlak pouze s dvěma přestupy. Dopoledne jsme električkou dojeli do Popradu, prošli se, dali si v centru oběd (mimochodem Poprad je moc příjemné město) a před polednem už byli na nádraží a čekali na náš vlak. 

Expres Košičan přijel na čas. Hledali jsme "náš" vagón pro matky s dětmi, který měl být na začátku vlaku. Nebyl tam. Nevěděli jsme, jestli tam není vůbec nebo je někde jinde. Tak jsme nastoupili do nejbližšího vagónu, i když jsme zase neměli kam dát kočárek. Zjistili jsme, že rezervaci nemáme do vozu matky s dětmi, jak jsme požadovali, ale do normálního vagónu, do kterého jsme náhodou nastoupili. Vagón to nebyl nic moc, bez klimačky, celkem špinavý. Zanedlouho přišel průvodčí a tak jsme se ho ptali na vagón s úschovnou. Domluvili jsme se s ním, že na další zastávce manžel s kočárkem vystoupí a přejede dát kočárek do úschovny. V Liptovském Mikuláši manžel vystoupil, prokličkoval mezi lidmi po úzkém peróně až k vagónu s úschovnou a tam nikdo nebyl. Takže zase nastoupil (nemluvě o tom, že nastupovat/vystupovat sám s kočárkem úzkými dveřmi do vlaku je očistec) a začal hledat někoho, kdo nám kočárek uschová. Našel průvodčího a ten nám nakonec kočárek uschoval. Problémem byly ještě dveře do chodbičky k úschovně. I když je náš kočárek na trhu jeden z nejužších (vybírali jsme ho schválně úzký, aby s ním šlo pohodlně cestovat busem/vlakem), do chodbičky neprojel. Museli sundat kolečko a pak už to šlo. Přesedli jsme si do klimatizovaného vagónu a frčeli směr ValMez. Vlak postupně nabral zpoždění 10 minut a tak nás čekala další dávka adrenalinu tj. přestup ve ValMezu na přípojný vlak za 1 minutu. S nasazením všech sil a překonáním dvou schodišť (opět nádraží totálně bariérové) jsme přestup stihli. Ale nakonec vše dobře dopadlo a seděli jsme ve vlaku, který jel přímo domů. Říkali jsme si, že už je to v pohodě, že už se nemůže nic stát. A stalo se :-) V Kunčicích pod Ondřejníkem se porouchaly v jednom vagónu dveře a nešly zavřít. Takže vystoupit z vlaku a čekat na nádraží půl hodiny na další spoj. To už jsme ale brali s klidem angličana, protože jsme nikam nespěchali a věděli, že dříve nebo později dojedeme. 

Závěrem

Do Tater vlakem ano, i s malým dítětem. Jako bonus nečekaná dobrodružství a adrenalin :-)

Celkově Vysoké Tatry na dovolenou s miminkem doporučujeme. V příští příspěvku přineseme pár tipů na kočárkovýlety ve Vysokých Tatrách. 

Kdo si ve vlaku hraje, nezlobí.

(Bez)bariérová Stodolní?

Docela často jezdíme, já a můj syn, pracovně, ale i soukromě, do Ostravy. Nejčastěji vlakem, občas autobusem. Během cest jsem posbírala pár zkušeností a zde je pár tipů:

• Vlaky mezi F-M a Ostravou mají v každém vagóně místo na kočárek (mimo sedadlovou část) + jeden z vagónů má vyhrazený prostor přímo v sedadlové části, kde se vejdou i čtyři kočárky. Ideální, když cestuje více maminek s kočárky. Tento vagón je označen velkou cedulí se symbolem jízdního kola.

• Vlaky na trase Ostrava, Kunčice - Ostrava, Svinov nemají většinou speciální místo pro kočárky. S kočárkem můžete stát bez možnosti sezení jedině v chodbičce, hned za vstupními dveřmi. Vagóny mají sice speciální místa pro kola, kam by se vešly i kočárky, ale normálně široký kočárek (šíře do 60 cm) neprojede dveřmi do sedadlové čísti. Toto se týká starých vlakových souprav, ne City Elefant (ten je bezbariérový).
• Nádraží Ostrava, střed má hrozně nízko nástupiště, tzn. že je docela fuška vynést kočárek do/z vlaku. Cesta s kočárkem z nádraží Ostrava, střed do centra Ostravy je docela složitá. 
  Varianta č. 1: přes Frýdlantské mosty, po ulici 28. října. Tam vám cestu zkomplikuje odbočovací pruh k Fukušimě (obchodní gigant Forum Nová Karolina), který cestu prodlouží o cca 5 minut. 

  

  Zákaz chodců u Fukušimy (Forum Nová Karolína)
  Zdroj: FB stránka Nová Fukušima

  Varianta č. 2: přímo přes Karolínu. Lávka přes koleje je pro kočárky ok, ale v obchoďáku čekejte, že se zdržíte minimálně 10 minut. Chodci trvá díky velkoryse pojatému schodišti průchod Karolínou ani ne 1 minutu. Kočárek je bohužel odkázaný na výtah. Výtahy jsou pro celý obchoďák jen tři a navíc využívají systém postupného sběru pasažérů. Takže za a) čekáte hodně dlouho než přijede výtah, kde bude dost místa pro vás a kočárek (tři výtahy jsou na tak velké nákupní centrum kapacitně velmi nedostačující), za b) když už jste ve výtahu, potrvá vám poměrně dlouho, než se dostanete do cílového patra, protože výtah se snaží "obsloužit" všechny, kteří zmáčkli čudlík.
• Další variantou je výstup až na stanici Ostrava - Stodolní. Tam je nástupiště výše a lépe se s kočárkem do/z vlaku manipuluje. Problém nastává v podchodu, konkrétně směr ulice Stodolní. Z nástupiště do podchodu vede bezbariérová rampa, z podchodu na ulici Stodolní vedou příkré schody bez nájezdů a jeden nefunkční výtah (poničený vandaly a zátopami po přívalových deštích).  Tato veřejná stavba financovaná ze státních a evropských fondů nesplňuje základní požadavky na bezbarierovost.

Schodiště z podchodu směr ulice Stodolní

• Myslím si, že stávající stav podchodu je nejen limitující pro velkou skupinu lidí (maminky s kočárky, lidé se sníženou mobilitou, cyklisté atd.), ale navíc nesplňuje základní podmínky dané zákonem. Napsala jsme proto na stavební úřad oficiální žádost o zjednání nápravy. ZDE si můžete přečíst celý dopis. Uvidíme, jak odpoví...

Na závěr nutno dodat, že já cestuju s kočárkem jen minimálně, mám totiž většinou syna v nosítku. Jednak je to bez kočárku jednodušší, navíc syn je radši v nosítku, protože je pořád u mámy a má větší rozhled a přehled :-)

Na druhou stranu syn roste jako z vody (nebo spíš jako z mlíka), časem už ho neunesu a budu muset cestovat s kočárkem. Doufám tedy, že se dočkám alespoň těch nájezdů. 

Na kole s Croozerem

Po městě a okolí se pohybujeme na kole s dětským vozíkem. Pořídili jsme si z druhé ruky starý model vozíku Croozer 737. Je relativně lehký, snadno rozložitelný, za kolo ho zvládnu přimontovat i bez pomoci manžela. 

Jízda s vozíkem není nijak náročná, jen si člověk musí uvědomit, že potřebuje více prostoru po stranách. Také je je lepší jezdit pomaleji a před většími nerovnostmi povrchu zpomalit a opatrně ji přejet. S vozíkem jedeme většinou spolu, takže ten, který zrovna vozík netáhne, může kontrolovat dítě, jestli je v pořádku. 

Malá miminka se ve vozíku dají vozit buď v miminkovníku nebo lze do vozíku připevnit  dětskou autosedačku. My našeho chlapečka vozíme v autosedačce, kterou do vozíku upevňujeme pomocí tzv. gumicuků (ZDE podrobný návod, jak autosedačku do vozíku umístit). 

Poprvé jsme vozík použili, když bylo našemu miminku dva a půl měsíce. Reaguje na vozík dobře. Prakticky hned po tom, co vyrazíme, usne a probudí se až v cíli. Když chceme, aby ještě chvíli pospal, k vozíku dopředu místo oje připevníme malé kolečko a vozík poslouží i jako kočárek. Případně se dá dopředu upevnit větší kolečko a vozík je pak vhodný k jízdě na in-line bruslích nebo pro běh. 

Ve vozíku je dítě chráněno zepředu jednak síťkou, tak fólií, která vozík zároveň izoluje, když je chladněji. Když je teplo, dá se fólie srolovat a vozík je ochlazován větříkem.

Kam s vozíkem jezdíme?
Vozík používáme především jako dopravní prostředek na naši zahradu, která je 5 km od našeho bydliště. Cesta vede po cyklostezce kolem řeky Ostravice prakticky bez kontaktu s automobilovou dopravou. 
Ve Frýdku-Místku jsou hlavně kolem řek kvalitní cyklostezky, takže jich hojně využíváme. Od července má být otevřena podél Ostravice nová cyklostezka Sviadnov - Vratimov, což znamená, že bude možné dojet z F-M až do Ostravy.  


A jak je to s legislativou?
Dětské vozíky stály donedávna jaksi mimo zákon resp. zákon na ně nepamatoval. Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, která "legalizuje" vozíky, prošla poslaneckou sněmovnou i senátem a čeká na podpis prezidenta. Celý legislativní proces je popsán podrobně ZDE. 


A jak má být vozík správně označen?
Pokud je uvnitř dítě, musí být vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem o rozměru 300 x 300 mm vztyčeným ve výšce 1,2 až 1,6 metrů nad úrovní vozovky.


A o čem sním? 
Vozík je do českých podmínek dobré řešení, ale můj sen je tzv. kargo kolo. 
Kdo byl v Holandsku nebo v Dánsku, tak ví, o čem mluvím. Jedno kolo uveze mámu/tátu, několik dětí, psa a nákup. Na serveru NaKole.cz nebo zde nejdete další tipy, jak cestovat na kole s dětmi.

Strasti s ČD

Tentokrát jeden lehce strastiplný zážitek.

Byli jsme v sobotu na návštěvě v Ostravě. Cesta tam v pohodě (autobusem a pěšky, doba cestování 1 hodina).

Ale cesta zpět se vyvíjela ne zcela podle našich představ.

Našli jsme si vlak 17:53 z Ostravy, Vítkovic s tradičním přestupem v Ostravě, Kunčicích na vlak směr Frýdek-Místek. Na přestup jsou v Kunčicích 3 minuty, což je akorát, protože vlak jedoucí z Ostravy, Vítkovic a druhý vlak z Ostravy, hl.n. směřující do Frýdku-Místku přijíždějí ve stejný čas na jedno nástupiště a člověk prostě jen vystoupí z jednoho vlaku, ujde pět metrů a nastoupí do druhého vlaku. No... v sobotu to tak nebylo.

Na nádraží do Vítkovic jsme došli včas, koupili jízdenku a pak přenesli kočárek na nástupiště. Nádraží Ostrava, Vítkovice je sice perfektní ukázka bruselského stylu (bohužel v rozpadu), ale je totálně bariérové a bez pomoci další osoby se s kočárkem prakticky na nástupiště nedostanete. Krátce po příchodu na nástupiště se ozvala oblíbená hláška "Vlak bude opožděn. Předpokládaná doba zpoždění bude asi 10 minut." Jsme na to docela zvyklí, takže jsme se nějak moc nenervovali, jen jsme doufali, že přípoj v Kunčicích na náš vlak počká, což obvykle dělá, pokud nemá vlak zpoždění déle než deset minut.
Vlak měl skutečně jen deset minut zpoždění, ale krátce po tom, co jsme vyjeli z nádraží, se vlak přibrzdil, zhasla světla a jel pak několik stovek metrů jako šnek. Pak se zase rozjel a za chvíli se ta samá situace se zpomalením opakovala. Takže zpoždění rostlo a my dojeli do Kunčič a vlak směr F-M nikde. České dráhy vtipně vyhodnotily, že těch pár lidí (cca 20) může počkat na další vlak, který jede za 45 minut. Ve všední den by to byla pohoda, protože vlaky jezdí co půl hodiny, čekali bychom nanejvýš 15 minut. Takhle to bylo horší. Naštěstí je v Kunčicích zrekonstruovaná hala a dalo se tam docela dobře, v teple, na sedadlech počkat na další vlak.

Dalším vtipem Českých drah je otvírací doba veřejných záchodků na nádraží v Kunčicích.

Ve všední den po 17:35 a v sobotu po 14:50 hodině smůla. Chlapi to řešili vycházkou před nádraží, ženy s přibývajícím časem více a více křížily nohy. Náš chlapeček měl dostatečnou zásobu plenek, takže dobrý.


Vlak z Kunčic do F-M jel už normálně a my byli před 20 hod. doma jak na koni.


Závěrem...někdy je to řehole cestovat vlakem, ale tohle se stává naštěstí jen výjimečně.


A veselá historka na závěr: Vlak, kterým jsme z Vítkovic do Kunčic jeli hlemýždím tempem, je asi už úplně kaput. Během našeho čekání na nádraží v Kunčicích se z tlampačů ozvalo: "Spoj z Kunčic do Svinova je zrušen. Děkujeme za pochopení." Lidi, co přijeli z Frýdku a chtěli se dostat do Svinova, měli ten den prostě smůlu...větší než my. Chtělo by to asi omlazení vozového parku :-)

Doprava a její vliv na kvalitu ovzduší

Více info zde: http://cistenebe.cz/index.php/akce/206-25-4-2012-science-cafe-doprava-a-jeji-vliv-na-kvalitu-ovzdusi

Jedeme na svatbu

Dostali jsme pozvání na svatbu do Litomyšle. První věcí, kterou jsme řešili, byla, jestli je to dobrý nápad, účastnit se svatby s tříměsíčním miminkem. Poptali jsme se známých a rodiny na zkušenosti a rozhodli jsme se, že pojedeme. Pak už jsme jen přemýšleli, jak se dostat do Litomyšle na obřad, který se konal na velikonoční sobotu dopoledne. 

Litomyšl není napojen na železniční trať, takže bylo jasné, že doprava bude muset být kombinovaná. Nakonec jsme vymysleli cestu z Frýdku-Místku do České Třebové vlakem Českých drah a z České Třebové autem, které pro nás poslali budoucí novomanželé. Uvažovali jsme i o RegioJetu, ale ten stojí jen v Ústí nad Orlicí, což je od Litomyšle dál než Česká Třebová. 

Při cestě z F-M do České Třebové je potřeba přestoupit v Ostravě na hlavním nádraží. Bohužel spoj vycházel dost nešťastně. Buď jsme měli v Ostravě na přestup jen 10 minut nebo bychom museli jet o dřívějším vlakem a pak přes hodinu čekat na nádraží. To, že je 10 minut na přestup akorát, platí pouze tehdy, když nemá váš vlak zpoždění (bohužel na tohle nemůžete spoléhat) a když nemáte malé dítě plus zavazadla, s kterým nemůžete moc běhat. A hodinu brzo ráno v chladné nádražní hale s malým miminkem se nám čekat nechtělo. Nakonec nám vypomohl tchán, který nás hodil do Ostravy na vlak autem. Takže dodatečně mu moc děkujeme! 

Cesta vlakem byla v pohodě. Měli jsme rezervovaná dvě místa v kupé ve vagónu vyhrazeném pro rodiče s dětmi. Rezervace míst se nám vyplatila, protože vlak byl před Velikonocemi plný a cestovalo i hodně dětí, takže bez místenek bychom těžko hledali místa. 

Cestovali jsme nalehko, jen s autosedačkou, bez kočárku, jeden velký batoh a malá přebalovací taška. 

V kupé jsme našeho chlapečka vyndali z autosedačky a celou cestu jsme ho měla na klíně. Ze začátku koukal, smál se na spolucestující, pak usnul, po hodince se vzbudil. Nakojila jsme ho a pak už jsme vystupovali. Přebalování jsem zvládla ještě před nástupem do vlaku. V plně obsazeném kupé by to byl asi trochu problém, ale myslím, že kdybych někoho poprosila, jestli může na chvíli uvolnit sedadlo, určitě bychom to zvládli. Vagón určený pro cestování s dětmi má tu výhodu, že v něm cestují další rodiče a ti jsou většinou chápaví a vstřícní. Bohužel  WC ve vlacích Českých drah nejsou přizpůsobeny pro přebalování dětí, ani ve vagónu určených pro rodiče s dětmi. Nemám zkušenost s vlaky RegioJetu, kde je to možná lepší. Máte někdo zkušenost?

Otázkou bylo, zda nám nebude na svatbě chybět kočárek. Řešili jsme to tak, že jsme měli s sebou šátek na nošení dětí a nosítko Manduca. Já upřednostňuji šátek, manžel nosítko. Bylo to v pohodě. Během hostiny jsme měli malého u sebe. Buď byl vzhůru a všechno pozoroval, nebo spal v šátku/nosítku. Měli jsme v místě hostiny k dispozici pokojík, kde jsme ho kojila a kde taky večer spal. Rádiovou chůvičku na hlídání dětí jsme neměli, ale měli jsme na mobilu aplikaci Chůvička (Baby Monitor). Je to taková chytrá věc. Necháte v místnosti, kde spí vaše miminko, mobilní telefon se spuštěnou aplikací. Ve chvíli, kdy se vaše dítě probudí a začne plakat, aplikace vytočí přednastavené telefonní číslo. Aplikace je sice zpoplatněná (59 Kč), ale ve srovnání s cenami rádiových chůviček je to pakatel. Navíc nemusíte s sebou tahat vysílačky, stačí vám váš telefon. 

Svatba se vydařila (dopadlo to dobře, vzali se :-), my jsme si to užili a s cestováním nebyl žádný větší problém (nutno dodat, že bez výpomoci by to byla větší výzva). 

Díky všem a novomanželům hodně štěstí!