Respekt chodcům

Aktuální číslo časopisu Respekt (č. 13) přináší zajímavý článek o tom, jak se žije chodcům v českých městech: Pěší sobě. Chodci v českých městech se začínají hlásit o svá práva.


A zde anketa na téma: Co by měla města udělat, aby se v nich lépe chodilo?

Radim Knapp

koordinátor projektu Podvou.cz

Města musí chápat chůzi jako neoddělitelnou složku městské infrastruktury, která nebojuje s ostatními druhy dopravy, ale naopak ji účelně doplňuje. Ve srovnání s investicemi do jiných druhů dopravy mohou být ty do lepších podmínek pro pěší velmi nízké – například zklidnění ulic formou omezení vjezdu, rychlosti a počtu parkovacích míst v centru města přináší chodcům okamžitou úlevu, která minimálně zatěžuje městský rozpočet. Není možné nenarazit na odpor těch, kdo se takovými rozhodnutími budou cítit kráceni na svých právech. Pokud je ovšem kvalita života obyvatel a veřejný prostor přátelský k chodcům prioritou vedení města,  pak se podobné zásahy nečiní nahodile, nekoncepčně, nebo dokonce někomu natruc, ale vždy v rámci širší diskuse. Možnost svobodně chodit po městě by měla být chápána jako samozřejmost, nikoli přebytečný luxus.

Robert Sedlák

Nadace Partnerství

Města by se měla přihlásit k potřebám chodců a následně začít systematicky plánovat. Cílem je město krátkých tras, ve kterém mohu denní záležitosti obstarat v pěší docházkové vzdálenosti, případně v kombinaci s hromadnou dopravou. Územní plán nastaví podmínky pro funkčně pestré město s vybaveností soustředěnou do místních center. Projekty s vlivem na veřejný prostor budou posuzovány z pohledu člověka-chodce, a ne odněkud z ptačí perspektivy. Důsledný přístup povede k férovému dělení veřejného prostoru mezi chodce a auta tak, že například budou ve větší míře zaváděny obytné zóny s předností chodců, z chodníků zmizí zaparkovaná auta nebo strávíme méně času čekáním na přechodu.

Eva-Maria Eppleová

autorka německého projektu 20 Grüne Hauptwege

Komunita vstřícná k chodcům otvírá nový pohled na mobilitu. Měřítkem úspěchu jsou tzv. slabí – děti a batolata, chudí, postižení nebo staří lidé –, obecně lidé, které neposiluje dopravní prostředek. Patří sem také lidé s „křehkými“ zájmy, jako je zvědavost, touha po komunikaci, rekreaci, rehabilitaci, chůzi pro radost apod. Z hlediska rozvoje veřejného prostoru je na chůzi nutné pohlížet zároveň jako na přesun i pobývání. Často pomohou docela malá, ale promyšlená opatření, ta však musí být součástí ambiciózního záměru města. Opatření na pomoc chodcům, jež jsou pouhým přívěskem dopravní politiky, nikam nevedou. Rozvoj chůze tak musí probíhat na mnoha úrovních řízení města. Abych zmínila alespoň jeden detail, město potřebuje stromy, které stíní, a čerstvý vzduch, aby člověk mohl mít z chůze radost.

Jan Gehl

architekt

Budování měst pro lidi předpokládá jednotnou politickou intervenci na úrovni celé radnice. Obyvatelé města musí být k tomu, aby za svými každodenními činnostmi chodili pěšky nebo jezdili na kole, vyzváni. Posun priorit  od automobilů k lidem si žádá politickou vůli a změnu způsobu myšlení managementu radnice. Celý proces má mnoho postupných kroků, každý z nich ale obsahuje omezení automobilové dopravy a výzvu lidem. Pozvěte lidi do města, vytvořte město pro každého, pro mladé i pro staré, a získáte živé a trvale udržitelné prostředí pro všechny.

Zdroj: http://respekt.ihned.cz/c1-55156650-anketa-co-by-mela-mesta-udelat-aby-se-v-nich-lepe-chodilo

První zkušenosti

Našemu chlapečkovi jsou už skoro tři měsíce a během té doby jsme už něco pocestovali.

Ve městě
Po městě se pohybujeme v celku bez problémů. Většinou pěšky, s kočárkem se skoro všude dostaneme, chodníky jsou ve městě opravené. MHD cestujeme buď s kočárkem nebo častěji mám miminko uvázané v šátku. V našem městě bohužel skoro nejezdí nízkopodlažní autobusy, takže s vynášením kočárku do autobusu bývá často problém. MHD využívají většinou starší lidé nebo děti, případně lidi se sníženou mobilitou a ti nemají sílu mi s kočárkem pomoci. Proto kočárek používám jen když cestuju s manželem nebo s jiným doprovodem. Další menší komplikací je fakt, že město pro přepravu využívá i staré autobusy určené pro dálkovou přepravu, kde je jen jedno malé místo na velmi úzký kočárek. Máme úzký kočárek (starý klasický hluboký Peg Perego), takže jsme se vždycky i do tak malého prostoru vešli. 
Jednodušší, a pro mě i příjemnější, je cestovat v MHD s miminkem uvázaným v šátku. Odpadají jakékoli problémy s nastupováním a vystupováním. V autobuse si vždycky snažím sednout protisměru jízdy, kdyby autobus prudce zabrzdil, ať neublížím malému. Navíc se vždycky s někým dám do řeči (spíš se lidi dávají do řeči se mnou) a bavíme se o tom, jaké je to nosit dítě v šátku, jestli může dýchat, jestli se mu to líbí atd. Nedávno jsem jednu starou paní tak uchvátila, že říkala, že v příštím životě bude taky nosit děti v šátku. Že její babička taky nosila, jen potom jim nacpali ten kočárek a šátek byl tabu. 


Autobus meziměsto
Autobusem jsme zatím jeli jen z Frýdku-Místku do Ostravy (cca 20 km). Jak už jsme zmínila v předchozím odstavci, autobus má hned několik mínusů. Nastupování a vystupování je složitější, ale autobusem do Ostravy cestují především pracující lidi a studenti, kteří mají větší chuť a možnost pomoct s kočárkem. Riziko cestování dálkovým autobusem je taky v tom, že když je místo pro kočárky obsazené, máte smůlu. Pomohlo by, kdyby se místo dalo rezervovat, ale to bohužel místní dopravce neumožňuje. My to řešíme tak, že nastupujeme na autobusovém nádraží odkud autobus svou trasu začíná a tím máme větší šanci se do autobusu dostat. Při cestě do Ostravy jsme to tak udělali a hned další zastávku nastupoval další kočárek. Bylo tam místo pro dva kočárky, takže jsme se v pohodě vlezli. Za kočárek se v autobuse musí platit. Platíte jako za nadměrné zavazadlo např. lyže. Z F-M do Ostravy 7 Kč.  


Příměstský vlak
Cestování příměstským vlakem s kočárkem má své výhody a nevýhody. 

Výhody:

• Ve vlaku je vždycky dost místa na kočárek. Existují speciálně vyhrazená místa na kočárky a kdyby náhodou bylo plno (místo je určeno i pro kola), tak se vždycky vlezete do uličky.
• Za kočárek neplatíte.
• Moderní vlaky bývají nízkopodlažní a nastupování je velmi snadné.
• Můžete dítě vytáhnout z kočárku, sednou si s ním na sedadlo, krmit, hrát si atd.

Nevýhody:

• Nastupování může být složité. Pokud se jedná o staré vagóny, bývají dveře někdy hodně úzké (pokud máte širší kočárek, může být problém) a příkré. Lidé většinou pomůžou, v nejhorším pomůže průvodčí.
• Některá nádraží/nástupiště bývají velmi bariérová. Ve Frýdku-Místku máme podchody. Z místecké strany je do podchodu sjezd a na nástupiště se člověk dostane výtahem. Bohužel výtah z frýdecké strany do nádražní budovy je mimo provoz. My bydlíme v Místku, takže dobrý, jen si nemůžu sama koupit lístek. Menší vesnická nádraží nebývají problém, o to větší oříšek jsou městská nádraží, např. Ostrava - Vítkovice (nadchod, hodně schodů, bez nájezdu), Ostrava - Stodolní (podchod, směr centrum výtahy, ale nefunkční, schody bez nájezdů), Havířov (podchod, schody, bez výtahu). V pohodě jsou Ostrava-Kunčice (přestup z F-M na Havířov, nadchod, ale nové výtahy), Ostrava-střed. 
• Speciálně vyhrazená místa pro kočárky někdy nemají sedadla, takže jízdu vlakem u kočárku postojíte.