Kočárková turistika ve Vysokých Tatrách

V červnu 2012 jsme se s naším půlročním synem vypravili na pět dní do Vysokých Tater. A to zejména proto, že

• Jsou to krásné hory
• Dá se tam dostat vlakem
• Po Tatrách zajišťuje dopravu električka
• Dá se v nich provozovat kočárková turistika

Kočárkovou turistiku máme zmáknutou z Beskyd, v jejichž podhůří žijeme. Při plánování takových výletů vybíráme kopce s turistickou chatou, ke které vede zpevněná cesta. A takových je v Beskydech docela dost.

V Tatrách jsme se ubytovali ve Starém Smokovci, který má výhodnou polohu, protože z něj jedou električky na Štrbské pleso, do Tatranské Lomnice, Popradu, lanovka na Hriebenok, plus, zastavuje v něm spousta autobusů. Električka jezdí každou hodinu a stojí jen pár peněz (na rozdíl od lanovek). Túry jsme udělali tři: na Rainerovu chatu, na Sliezský dom a na Popradské pleso.

1. túra s kočárkem: Starý Smokovec – Rainerova chata

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: na Hriebenok asfalt, dále udusaná hlína

Možnosti občerstvení: Bilíkova chata - www.bilikovachata.sk – restaurace

Rainerova chata - http://cs.wikipedia.org/wiki/Rainerova_chata - bufet

Do Starého Smokovce můžeme dojet električkou. Z centra Smokovce stoupáme do svahu po asfaltové cestě, která vede vpravo od pozemní lanovky na Hriebenok. Vlevo vidíme Slavkovský štít (2452m). Výstup na Hriebenok není nikterak dlouhý ani prudký a za hodinu bychom měli být na něm. Nachází se zde také Bilíkova chata. Z Hriebenku něj pěkný a často focený pohled na Lomnický šít (2634m). Pokračujeme odtud nezpevněnou cestou, která je ale označena jako vhodná pro vozíčkáře. Je mírně zvlněna a dovede nás až na Rainerovu chatu. Další postup s kočárkem možný není. Máme-li nosítko nebo větší dítě, můžeme si z Rainerovy chaty odskočit na Malý a Skrytý vodopád nebo z Bilíkovy chaty na Dlhý vodopád. Doporučuji. Na Rainerově chatě si můžeme dát čaj, na Bilíkově i něco k jídlu. Při cestě zpět oceníte na kočárku ruční brzdu, není ale problém zvládnout to bez ní nebo použít pro cestu dolů (nahoru) pozemní lanovku na Hriebenok.

2. túra s kočárkem: Tatranská Polianka – Sliezský dom

Obtížnost s kočárkem: těžší 

Terén: asfalt

Možnosti občerstvení: Sliezský dom - www.sliezskydom.sk – restaurace a fast food

Do Tatranské Polianky dojedeme električkou. Přejdeme cestu a vydáme se podle ukazatelů na Sliezský Dom. Asfaltová cesta vede až k hotelu Velickou dolinou. Výhledu vlevo dominuje Gerlachovský štít (nejvyšší vrchol Tater i Karpat, 2654m), vpravo Bradavica (2476m). Na začátku si užijete serpentiny. Převýšení je relativně velké, 665m, i proto vám bude trvat cesta na Sliezský dom nejméně dvě hodiny čistého času. V půli cesty je odpočívadlo. Odměnou Vám bude moc pěkný závěr pásem kosodřeviny. Na Sliezském domě je restaurace, naše zkušenost ale říká, že se dá dobře najíst i ve fast foodu. Cena menu je cca 5 Eur. Vedle Sliezského domu je Velické pleso, na jeho druhém břehu vidíme Velický vodopád. Doprava dolů se dá zajistit na recepci anebo jít s kočárkem stejnou cestou zpět – uběhne rychle, odzkoušeno :)

3. túra s kočárkem: zastávka Popradské Pleso – Popradské pleso

Obtížnost s kočárkem: lehká

Terén: asfalt

Možnosti občerstvení: Majláthova chata - www.majlathovachata.sk – restaurace, Chata Popradské pleso - www.popradskepleso.com - restaurace

Na zastávku Popradské pleso se dostaneme električkou ze Starého Smokovce, směr Štrbské pleso. Cesta je to pohodová, v celém svém průběhu asfaltová, s převýšením 250m. Do hodiny jste tam. Najíst se dá u Popradského plesa na jedné ze dvou zde přítomných chat. S nosítkem či malým chodícím dítětem se dá Popradské pleso pohodlně obejít, včetně případné návštěvy Symbolického cintorínu. Popradské pleso je výchozí bod k hojně navštěvovaným vrcholům Koprovský štít (2363m) a Rysy (nejvyšší po značce dostupný tatranský štít, 2503m). Ty si ale necháme na dobu, kdy bude prckovi 10 let :) Pod Rysy je chata, chodí k ní nosiči, kdokoli z kolemjdoucích ale může přispět tím, že od Popradského plesa vezme na Chatu pod Rysy připravený náklad a nahoře pak dostane za odměnu pivko nebo čaj. U Popradského plesa si povšimněte, jak se klikatí směrem vzhůru Tatranská magistrála na Sedlo pod Ostrvou.

Co ještě nabízejí Tatry pro kočárek

Na závěr ještě pár dalších, během naší dovolené neodzkoušených, tipů na výlety s kočárkem v Tatrách. Nutno podotknout, že následující trasy nejsou pro dovolenou bez auta tak dobře dostupné, jako výše uvedené. 

• Z Podbanského, které je na rozhraní Vysokých a Západných Tater, vedou dvě cesty vhodné pro kočárek, Tichou a Koprovou dolinou. Obě bez možnosti občerstvení.
• V Západných Tatrách od chaty Zverovka se dá jít Roháčskou dolinou k Tatlikově chatě (restaurace). Od Zverovky se také dá jít Látanou dolinou, dokud to s kočárkem půjde, občerstvení na konci není, tedy až po návratu na Zverovku.
• V Západných Tatrách z obce Žiar vede cesta Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu (restaurace).
• Na severu Vysokých Tater z Lysé Polany vede polská asfaltka až k plesu Morskie Oko, kde je i turistická chata. Z Lysé Polany se dá jít také po slovenské straně hranice část Bielovodské doliny (bez možnosti občerstvení).

Tatranská odysea

Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit poslední červnový týden ve Vysokých Tatrách ve Starém Smokovci. Těšili jsme se na procházky s kočárkem/nosítkem po předsezónních liduprázdných stezkách, na čistý vzduch, sluníčko, přírodu, halušky a pohodu.

Cesta tam
Při plánování dopravy do Tater padla volba jednoznačně na vlak. Nejrychlejší spoj autobusem trvá totiž skoro 8 hodin a má 6 přestupů.
Našli jsme si vlakové spojení s přestupy v Českém Těšíně (vlak Expres Odra), Žilině (IC Tatran)  a Popradu (místní električka). Dávali jsme si pozor, aby všechny vlaky měly úschovu během přepravy, abychom měli kam uložit během cesty kočárek. Na každý přestup jsme si vyčlenili minimálně 10 minut, ať stihneme pohodlně přestoupit i s kočárkem a batohy. V předstihu jsme si zarezervovali místenky do vagónu matky s dětmi do jednotlivých vlaků. Docela nás překvapila cena místenek. Dohromady nás stály pro cestu tam i zpět téměř 700 Kč. V ceně se odrazila skutečnost, že jsme využili tzv. mezinárodní místenky, které jsou dražší. Ale i tak jsme si je pořídili, nechtěli jsme riskovat stání v uličce s bečícím miminkem. 

Nastalo pondělí, den D, a my vyrazili na nádraží. Vše potřebné na týdenní dovolenou pro dva dospělé a šestiměsíční miminko se nám vešlo do dvou krosen a kočárku. Došli jsme na nádraží do F-M, nastoupili na vlak a čekali na výsadek. Už z Frýdku jsme měli 10 minut zpoždění (čekání na přípojný vlak). Podívali jsme se do mobilu, jestli náhodou nemá ten expres z Těšína taky zpoždění, že bychom nemuseli na přestup kvaltovat. A měl zpoždění...30 minut. To už jsme věděli, že ícéčko v Žilině nestíháme a pomalu jsme si na netu hledali další spoj. Ale pořád jsme byli v klidu. Expres nakonec s 35 minutovým zpožděním dojel a my hledali "náš" vagón pro matky s dětmi a úschovnu na kočárek. Nemohli jsme ho v tom spěchu najít. Zeptali jsme se proto průvodčího, kde je vagón pro matky s dětmi, do kterého máme místenku. Průvodčí suše konstatoval, že tento vagón vlak nemá. Tak fajn, sedneme si jinam, snad najdeme místo. Pak jsme se ptali, kde je vagón s úschovnou. Se stejným klidem nám oznámil, že ten taky nemají. Řešili jsme co s kočárkem. Nakonec jsme ho  nechali u záchodků v chodbě a chodili jsme kontrolovat, jestli nám ho někdo neukradl. V Žilině jsme nemuseli čekat moc dlouho (jen půl hodiny) a místo IC Poprad jsme jeli rychlíkem. Zase jsme měli štěstí na místa a i bez místenek jsme to zvládli. Kočárek se nám tentokrát už v pohodě podařilo dát do úschovy během přepravy. V Popradu bylo už vše ok, dokonce je nádraží bezbariérové, což se o nádraží v Českém Těšíně a Žilině rozhodně říct nedá. Ve Smokovci jsme byli o půl 4. I přes komplikace jsme nakonec v pořádku dorazili, jen místenky nám byly na celé cestě k ničemu. Naše miminko to zvládalo v pohodě... buď si hrálo, spalo nebo se smálo na spolucestující. 

Čekáme na nádraží v Č. Těšíně

Cesta zpět
Poučeni z cesty do Tater jsme si vybrali vlak pouze s dvěma přestupy. Dopoledne jsme električkou dojeli do Popradu, prošli se, dali si v centru oběd (mimochodem Poprad je moc příjemné město) a před polednem už byli na nádraží a čekali na náš vlak. 

Expres Košičan přijel na čas. Hledali jsme "náš" vagón pro matky s dětmi, který měl být na začátku vlaku. Nebyl tam. Nevěděli jsme, jestli tam není vůbec nebo je někde jinde. Tak jsme nastoupili do nejbližšího vagónu, i když jsme zase neměli kam dát kočárek. Zjistili jsme, že rezervaci nemáme do vozu matky s dětmi, jak jsme požadovali, ale do normálního vagónu, do kterého jsme náhodou nastoupili. Vagón to nebyl nic moc, bez klimačky, celkem špinavý. Zanedlouho přišel průvodčí a tak jsme se ho ptali na vagón s úschovnou. Domluvili jsme se s ním, že na další zastávce manžel s kočárkem vystoupí a přejede dát kočárek do úschovny. V Liptovském Mikuláši manžel vystoupil, prokličkoval mezi lidmi po úzkém peróně až k vagónu s úschovnou a tam nikdo nebyl. Takže zase nastoupil (nemluvě o tom, že nastupovat/vystupovat sám s kočárkem úzkými dveřmi do vlaku je očistec) a začal hledat někoho, kdo nám kočárek uschová. Našel průvodčího a ten nám nakonec kočárek uschoval. Problémem byly ještě dveře do chodbičky k úschovně. I když je náš kočárek na trhu jeden z nejužších (vybírali jsme ho schválně úzký, aby s ním šlo pohodlně cestovat busem/vlakem), do chodbičky neprojel. Museli sundat kolečko a pak už to šlo. Přesedli jsme si do klimatizovaného vagónu a frčeli směr ValMez. Vlak postupně nabral zpoždění 10 minut a tak nás čekala další dávka adrenalinu tj. přestup ve ValMezu na přípojný vlak za 1 minutu. S nasazením všech sil a překonáním dvou schodišť (opět nádraží totálně bariérové) jsme přestup stihli. Ale nakonec vše dobře dopadlo a seděli jsme ve vlaku, který jel přímo domů. Říkali jsme si, že už je to v pohodě, že už se nemůže nic stát. A stalo se :-) V Kunčicích pod Ondřejníkem se porouchaly v jednom vagónu dveře a nešly zavřít. Takže vystoupit z vlaku a čekat na nádraží půl hodiny na další spoj. To už jsme ale brali s klidem angličana, protože jsme nikam nespěchali a věděli, že dříve nebo později dojedeme. 

Závěrem

Do Tater vlakem ano, i s malým dítětem. Jako bonus nečekaná dobrodružství a adrenalin :-)

Celkově Vysoké Tatry na dovolenou s miminkem doporučujeme. V příští příspěvku přineseme pár tipů na kočárkovýlety ve Vysokých Tatrách. 

Kdo si ve vlaku hraje, nezlobí.