Minulý rok - to byl náš syn půlroční mimino - mi pro
naše výletování přišla nejlepší „kočárková turistika“. Malý si v kočárku
pohodlně zdříml a my se podívali na nějaký menší vrchol s chatou, na který
vedla asfaltka. Když už nechtěl být v kočárku, prokládali jsme cestu
nosítkem. Teď má náš syn rok a půl a přes zimu začal chodit. Kočár už není pro
něj tak atraktivní, proto jsme volně přešli k plánování výletů
s cyklovozíkem. Vše s rozumem: cyklostezky nebo vedlejší silnice,
střídat jízdu a ťapání.
Pokud si projdete internet s dotazem „dovolená Česko
cyklovozík“, vyskočí na vás nejčastěji Lednicko-valticko nebo Třeboňsko. My se koncem května
vydali do Lednice. Z Ostravy jezdí dvakrát za den prima vlak do Břeclavi. Vagon
určený pro přepravu jízdních kol je ideální i pro naložení širokého cyklovozíku. Cesta vlakem tam i zpět proběhla bez problému, můžeme jen doporučit.
S volbou ubytování nám pomohl portál www.cyklistevitani.cz, na kterém najdete přehled restaurací a ubytovacích zařízení, které jsou
vhodná pro kola.
Den první: z Břeclavi do Lednice
Mezi Břeclaví a Lednicí vede krásná asfaltka lesem, auta na
ni nesmějí. Stačí se držet zelené turistické značky až k odbočce
k Janovu hradu a dále se držet značky žluté. Na úvod moc pěkné seznámení
s místním cyklistickým rájem. V samotné Lednici můžete obdivovat
zámek, park, skleník či minaret. Míst, kde se najíst, je zde dostatek, my měli
pozitivní zkušenost s restaurací Onyx. Ubytovali jsme se hned vedle,
v penzionu Jordán. Své dojmy z něj jsem sepsal zde.
.jpg)
Den druhý: okruh do Valtic
Jak to už v Česku bývá, když nevíme kam, jdeme po
červené značce. Na ní se obvykle nachází to nejlepší z dané oblasti (u hor
se jedná o hlavní hřeben, to ale není případ Lednicko-valticka). Na červené
značce z Lednic jsme postupně obdivovali Lednické rybníky (možné odbočky
na Rybniční zámeček a Apollonův chrám), Chrám Tří Grácií, sv. Hubert,
Rendez-Vous a Valtický zámek. V lesní části bude vaše cesta
s cyklovozíkem svižnější, máte-li jej odpružen. Ve Valticích můžeme
rozhodně doporučit restauraci Valtická rychta (www.valtickarychta.cz). Místní park se
dá projíždět křížem krážem, hledáte-li jižní východ z něj, následujte
naučnou stezku Valtice. Ta vás navede na signálku – zpevněnou cestu z dob
železné opony, na které na auta nenarazíte. Stoupání je zde v jednom úseku
skutečně brutální (naštěstí krátké). Dále jsme pokračovali po silnici do Úval a
Sedlece, kde poslední dům na modré značce podél rybníku Nesyt nabízí venkovní
ochutnávku vín. Cesta podél Nesytu je moc pěkná a vede až k Hraničnímu
zámečku. Dále je už na vaší kreativitě, jak se dostat do Lednice, my zvolili
vedlejší silnici.
Den třetí: k Novým Mlýnům
Že by červená značka na severozápad? Jdeme na ni. Podotýkám,
že máme treková kola a neodpružený vozík, takže toho, co jsme absolvovali, se
nemusíte vůbec bát. Do Nejdku je cesta zpevněná, dále až do Bulhar hliněná.
Zajímavá je pasáž v bezprostřední blízkosti Dyje. Z Bulhar vede cesta
po jakési hrázi. Celou noc pršelo, parádně jsem na této hrázi obalil brzdy
bahýnkem. Cesta podél nádrže Nové Mlýny nabízí působivé výhledy na toto
obrovské vodní dílo a na pálavskou zříceninu Dívčí hrady. Povrch je bohužel
rozbitý asfalt, pro cyklovozík velmi nešťastné. Oběd jsme se rozhodli dát v Zaječí
ve Vinařství u kapličky (www.vinarstviukaplicky.cz),
poněkud monstrózně vyhlížející stavbě pod kopcem. Naše cesta pokračovala po
vedlejší silnici přes Přítluky, Rakvice a Podivín, provoz je zde malý. Z Podivína vede do Lednice
hlavní silnice a na té už začínalo být husto, takže jsme co nejrychleji sjeli a
následovali Velkopavlovickou cyklostezku, která přejíždí Dyji. Od Dyje
k Janovu hradu vede starodávná cesta sestávající z na výšku
postavených kamenů, což bylo ještě méně sjízdné, než rozbitý asfalt u Nových
Mlýnů. Janův hrad stojí rozhodně za vidění. Vede k němu mostek přes kanál,
na jeho konci jsou protiautomobilové sloupky – s vozíkem (< 80cm) jsme se vešli jen
taktak. Odtud se můžete i s koly svézt lodí – informace o tomto na www.1plavebni.cz
Den čtvrtý: směrem k soutoku Moravy a Dyje
Lesní cestou popsanou v prvním dni jsme se přemístili opět
do Břeclavi, odložili si na nádraží bagáž a vydali se dál po zelené značce
k zámečku Pohansko. Malý tam cupital podél rybníčku a já zas ocenil místní
gril :) Pokračovali jsme dál směrem k soutoku Moravy a Dyje. Krajina je to
nevídaná. Na nejpřímější cestě k soutoku se po nějaké době objeví panely,
variant je ale více, od Lánského zámečku vede další zpevněná paralelní cesta.
Protože jsme nechtěli malého trápit dlouhou jízdou kvůli něčemu pro něj tak
abstraktnímu, jako je soutok dvou řek, nedojeli jsme až k němu a vrátili
se zpět jinou cestou na zámeček Pohansko. Dá se pokračovat signálkou
k Františkovu rybníku a po větších či menších silnicích se opět vrátit do
Břeclavi. Ta má pěkné nábřeží. V centru je snaha o cyklopruhy, ale občas
se ztrácejí.
Dovolená to byla moc pěkná, pokud chcete něco nenáročného na
kola – s dětmi v sedačce, vozíku či na dětských kolech, tato oblast
rozhodně stojí za vaši pozornost. Nabízí totiž unikátní spojení cest bez aut,
vysokou koncentraci památek a vína :)
