Cyklovozík: mýty a fakta
Často narážím, na internetu nebo při rozhovorech se známými, na nevraživost vůči cyklovozíkům. Pokusil jsem se sepsat pár postřehů, které po třech letech používání cyklovozíku máme. První sezónu jsme do vozíku (Croozer 737) dali autosedačku „vajíčko“. V dalších sezónách speciální polštář kolem hlavy. Začínali jsme ve 3 měsících a první rok jezdili trasy do 10km. Na více dní jsme jeli v roce dítěte, s domluveným ubytováním po cestě. Ve dvou letech už přišla klasická cykloturistika se spaním pod stanem.
1. Dítě dýchá výfukové plyny
Záleží, kudy jezdíte. My s cyklovozíkem trávili čas především na cyklostezkách (Ostravice, Bečva, Lednicko-Valticko, Inn, Dunaj), kde se auta téměř vůbec nenacházejí. Občas se samozřejmě silnici nevyhneme, jedná se o vedlejší nebo místní komunikace, jejich podíl bych odhadl na menší než 5%.
2. Dítě dýchá prach
Naštěstí jsou cyklostezky většinou vyasfaltované nebo mají zámeckou dlažbu. V případě prašné cesty se dá vstup do vozíku zakrýt slídou. Samozřejmě se může stát, že se sejde více faktorů: horko & sucho & prašná stezka. Vstup do vozíku se dá v takovém úseku zadělat např. látkovou plenkou a kolíčky.
3. Dítě to nebaví
Cyklovozík je dopravní prostředek, ne fetiš. Ráno do něj dítě nadšeně naskočí, veze se, kouká, usne, vzbudí se, nějaký čas se rozkoukává a pak je třeba zastavit a dostatečně se vyřádit na hřišti, najíst, projít, potulit atd. Pokud jsou všechny tyhle věci uspokojeny, je ochotné si to zopakovat i odpoledne. Takhle se dá ujet v průměru 50km/den (něco přes 3h čistého času). V horku/dešti podstatně míň. Přes 70 km/den (5h čistého času) jsme jeli spíš z nouze a už je to prostě moc. Vše uvedené je samozřejmě individuální. Dítě též může mít ve vozíku, narozdíl od cyklosedačky, plyšáky nebo obrázkovou knížku.
4. S dítětem to háže
My se s tímto vypořádali zakoupením speciálních plášťů Schwalbe Big Apple. Komu je to málo, může pořídit přímo vozík odpružený (např. Thule – dříve Chariot, Burley) anebo dokoupit odpružení pro vozík Croozer (Velo Fiala, Doggy). Náš malý cestující si nikdy, ani náznakem, na toto nestěžoval.
5. Je to nebezpečné
Dítě je připoutáno pětibodovým pásem, nemá kam spadnout, kolem něj je kovová konstrukce. V případě případě použití cyklostezek a rozumného stylu jízdy je riziko zanedbatelné.
6. S dítětem není kontakt
Je pravda, že s dítětem v cyklosedačce si můžete za jízdy povídat, zatímco při použití cyklovozíku to nejde. Řešíme tak, že kdykoli malý něco říká, zastavíme, manželka otevře vozík, zeptá se ho, co potřebuje. Někteří rodiče si dávají na řidítka zpětné zrcátko, aby na dítě neustále viděli.
7. Dovolená s cyklovozíkem nebere ohled na dítě
Dovolená s cyklovozíkem by rozhodně neměla být naplněna pouze jízdou. Jak jsem jsem psal výše, průměrný čistý čas denní jízdy máme něco přes 3 hodin/den. Zbývající čas jsou hřiště, koupačky, stanování, poznávání, atrakce, zmrzlina, blbnutí,…
8. Cyklovozík není na silnici vidět
Pominu-li, že už samotný nápad, vyrazit na kole (i bez vozíku) na české silnice, je už tak dost divoký, je tu hned několik prvků, které cyklovozík na cestě zvýrazní: vysoký praporek, reflexní proužky, odrazky, blikačka. Někdo vozí na zádi cyklovozíku rovnou reflexní vestu.
9. Je to nezákonné
Nějaký čas byly cyklovozíky v legislativním vakuu, takže, ne že by byly zakázané, ale zákon s nimi nepočítal. Toto se před několika lety vyřešilo a jsou stanovena pravidla, jak má cyklovozík na českých komunikacích vypadat. Pokud je uvnitř dítě, musí být vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem o rozměru 300 x 300 mm vztyčeným ve výšce 1,2 až 1,6 metrů nad úrovní vozovky.
10. Cyklovozík není samospasitelný
Ani se o to nesnaží. Na pohotovost pochopitelně s dítětem cyklovozíkem nepojedete: nemáte-li auto, vezmete si taxi nebo zavoláte sanitku. Za babičkou, která bydlí daleko, pojedete spíš vlakem nebo autobusem. Na lokální pojíždění je jednodušší mít cyklosedačku. A na jízdu terénem jakbysmet.
