Markéta mě požádala, abych napsal příspěvek o tom, jak to mám s prací a nevlastnictvím auta. Vlastně je to jednoduché: mám takovou práci, u které auto nepotřebuji. Následující řádky budou možná spíš o životě, než o životě bez auta, ale pro mě je to to samé.
Začátky
Vždycky jsem tíhl k tomu, že budu podnikat. Když jsem si dva měsíce po osmnáctých narozeninách zřizoval živnostenský list, psal se rok 1999 a slovo „podnikatel“ bylo téměř neslušné. Začal jsem chodit na výšku v Brně. Po autě jsem nikdy netoužil, takže tak 90 % cest do Brna bylo vlakem, zbytek spolujízda. Začal jsem bastlit programy pro PC, pro radost z jejich tvorby, pro radost, že jsou užitečné dalším lidem a někteří z nich si je koupí. Možná by nějaká brigáda byla cenná zkušenost, já ale nikdy na žádné nebyl. Všechny výdaje jsem pokryl prodejem svých aplikací. Zimu i léto jsem měl pečlivě rozplánované a třeba osmkrát někam na týden vyrazil.
Vlastně jsem se vždycky snažil dělat to, co mě baví. Můj nejprodávanější program byly Cyklotrasy. Sloužily pro plánování tras na kole. Našlo se 50 dalších lidí, kteří pro ně dělali mapy. Nadešel čas diplomových prací, já chytil příležitost za pačesy a vytvořil zbrusu novou verzi Cyklotras. Věnoval jsem tomu hodně času a bohatě se mi to vrátilo. Z Cyklotras stalo mé následující „zaměstnání“.
Pokud vytváříte z domů vlastní počítačový program, auto nepotřebujete. Komunikaci se spolupracovníky a zákazníky si nastavíte tak, jak se hodí Vám.
Nic netrvá věčně
Trh se mění a člověk u jednoho projektu zpohodlní. Cyklotrasy fungovaly jedenáctým rokem a bylo na čase se poohlédnout po něčem dalším. Tedy mě Markéta požádala, ať pro Čisté nebe udělám mobilní aplikaci SmogAlarm. Aplikace měla úspěch, referovaly o nás všechny hlavní deníky a televize. To mě nakoplo začít v roce 2012 se zakázkovou tvorbou mobilních aplikací.
Ze začátku jsem samozřejmě neměl dost zakázek. Nabízel jsem své služby na všechny strany, ale bez valné odezvy. Pomohla opět Markéta (ještě že ji mám), která mě nasměrovala na portál www.navolnenoze.cz, potažmo jeho zakladatele, Roberta Vlacha. Pročetl jsem články, zaregistroval se, zašel na školení, think-tanky a pořádně to rozjel. Můj profil najdete zde.
Práce na zakázku
Práce na zakázku je, na rozdíl od vlastního projektu, více o kontaktu s novými lidmi. Takže by se mohlo zdát, že vyžaduje i více přemisťování. Já se ale držím jednoduchých pravidel, která platí obecně pro práci na volné noze a která se dozvíte i na školeních Roberta Vlacha. Když někdo zavolá a řekne: „pojďme se sejít“:
1. snažím se už během hovoru zjistit, jestli si vlastně můžeme být užiteční, příp. doporučím někoho jiného
2. snažím se domluvit spíš na Skype
3. případnou schůzku sjednávám lokálně a jednorázově
Neříkám, že je to obecná rada pro každého, ale mě to takto funguje. Řadu klientů jsem neviděl na živo vůbec, hodně z nich pouze jednou a zbývající jsou ti, co jsou ochotni dojet až k mému domu.
Abych byl v obraze, potřebuji někdy naopak já dojet někam. Typicky vlakem do Ostravy na networking nebo think-tank Na volné noze nebo vlakem do Prahy na mDevCamp. Na poslední sraz lidí Na volné noze ve Valticích jsme jeli s Markétou spolujízdou. Komunita lidí Na volné noze je vzájemně hodně vstřícná.
Když už na nějakou schůzku jedu, má to jednu výhodu. Jsem tam obvykle včas, protože si na to vyčlením dostatek času a počítám se zpožděními. Nezřídka pak sedím v kavárně a čekám na protistranu, která mi volá, že se „sekla v zácpě“.
Loni jsme s Markétou a Frantou vyrazili na měsíční cykloturistiku podél rakouských řek Inn a Dunaj. Vzal jsem s sebou tablet a každý večer věnoval půl hodiny vyřizování pošty a objednávek.
Závěrem prohlašuji, že předem souhlasím se všemi případnými výtkami, že jsou profese, které vyžadují rychlé přesuny nebo přesuny s větším množstvím materiálu a tedy nejsou car-free způsobilé. Taky jsou místa, odkud se špatně do práce dostává. Já si svou práci vymyslel „na míru“, tedy v mém případě bez auta.
