Máme pro vás další z příběhů Žijeme car-free. Jsme rádi, že na naše otázky odpověděla Iva, která se svou rodinou žije v Dánsku. Díky Ivo :-)
Jsme česko-dánská rodina (Rune, Iva a dvouletý Lukas) bydlící v zemi, která je rájem kolařů, používající k přesunům vlastních noh, dvou kol plus jedné tříkolky, a plně užívající si toho neskutečného luxusu mít přímo za humny louku, park a pláž u moře. Nemáme žádné zvláštní záliby. Našim koníčkem jsou naše životy a užívání si všech těch "všedních" dní a překvapení s nimi spojených. Žijeme na předměstí Kodaně ve Hvidovre.
1. Jak jste se ke car-free životu dostali?
Neřekla bych, že jsme se MY nějakým způsobem ke car-free životu dostávali, jako spíš, že si car-free život našel nás. Ono to vyplývá tak nějak přirozeně. Zkrátka jsme to této doby nepocítili nutnou potřebu si auto pořídit. Pravdou ale je, že si manžel občas povzdechne, že by rád auto. Je to ale spíše hlas malého kluka, dřímající v dospělém muži a toužící po autíčku na hraní. Naštěstí se ale shodujeme v tom, že auto by v našem případě bylo jen zbytečným luxusem.
2. Co se vám na car-free životě nejvíce líbí?
Možná to bude znít paradoxně, ale první slovo, co mě napadlo bylo "svoboda". Je to nejspíš dáno tím, že se po Kodani a okolí pohybujeme převážně na kole a pěšky. Nějakými jízdními řády, zrušenými spoji a uzavírkami se nemusím vůbec zabývat. Je nesmírně osvobozující nemuset se starat o provoz, údržbu a parkování automobilu, ať už finančně nebo čistě administrativně. Motofanoušci by nyní jistě oponovali, že pořízení a údržba kol také něco stojí. Nemohu jinak než souhlasit. Je, myslím, ale důležité si uvědomit, že valná většina rodin má ve svých garážích krom svého auta právě i ta kola.
Se synem téměř denně vyrážíme z jesliček rovnou za dobrodružstvím do míst, kam bychom se autem nedostali. Místa často měníme v závislosti na počasí, náladě a na tom, co nás po cestě zrovna zaujme. Tahle spontánnost mě moc baví a nemyslím si, že by byla možná, nevyrážet do terénu tzv. car-free.
3. Co vám na car-free životě nejvíce vadí?
Myslím si, že hodně lidí automaticky předpokládá, že máte k dispozici auto. Občas mě hodně zamrzí, když chceme jet na nějakou zajímavou akci, ale pořadatel se bohužel nezamyslel nad tím, zda je místo dostupné i pro ty, co nepřijedou vozidlem. Párkrát se nám už stalo, že jsme nikam nejeli, protože zkrátka nebylo jak. Naštěstí se to stává opravdu jen velmi zřídka.
Součástí mé práce jsou schůzky po celém Dánsku. Musím se přiznat, že ať vlastním řidičské oprávnění, často jezdím na schůzky vlakem, ač to někdy bývá těžké naplánovat. Důvod je jednoduchý. Nemám praxi v řízení, a tak se necítím v autě bezpečně. Jedna z nevýhod, které ale úspěšně čelím.
4. Která věc nebo vybavení vám nejvíce pomáhá vést spokojený car-free život?
Kolo se sedačkou pro syna, košíkem na řidítkách a pláštěnkou. Je to takový náš multifunkční stroj. Jezdím na něm do práce, na výlety, na velké týdenní nákupy, zkrátka kam je potřeba. Mým snem je ale vlastnit tradiční dánský Christiania bike. Pro rodinu s více dětmi ideální.
Další naší nezbytností je kvalitní batoh a nosítko pro děti. Kočárek se u nás nesetkal s příliš velkým ohlasem, a od té doby, co syn začal sám chodit, slouží pouze jako venkovní postýlka pro jeho odpolední šlofíček.
Vyrážíme ven za každého počasí, tedy pokud venku zrovna nepadají trakaře, a tak máme kvalitní oblečení a boty do deště, které se nám ale výborně hodí i na naše túry za poznáním.
5. Jak nejčastěji trávíte dovolenou?
Vzhledem k tomu, že bydlíme v zahraničí, tak většina našich delších cest směřuje na jih za rodiči do České republiky. Tam si užíváme společných chvil na zahradě, kratšími výlety po okolí a sladkým "nicneděláním". Domů se pak vracíme krásně odpočatí.
6. Co na váš život bez auta říká rodina, přátelé, známí?
Budu se jich muset zeptat :-). Myslím si, že jim to přijde přirozené. Vidí, že si bez něj vystačíme a nikdy nás to nijak zvlášť neomezovalo.
Moji rodiče si první auto pořídili, až když byly mému bratrovi 2 roky (3. dítě), takže mají s car-free životem své zkušenosti, i když dřív se tomu tak neříkalo :-)
7. Čím by se ČR mohla od Dánska inspirovat?
Na to je pro mě velmi těžké odpovědět. Člověk by musel žít v obou zemích na střídačku, aby měl to správné srovnání. Já jsem do Dánska odešla hned po škole a tudíž jsem nezažila, jaké to je žít rodinný život v ČR. Řekla bych ale, že co se týče cyklistiky/cykloturistiky, tak je Dánsko, díky své tradici, převážně rovinaté krajině a navzdory nepříznivým klimatickým podmínkám, určitě o dost napřed. Ten, kdo sem někdy zavítal , nemohl si nevšimnout toho velkého množství cyklistů ve městech, zvláštních pruhů a semaforů určených výhradně pro ně. Ze začátku mi přišlo úsměvné potkávat na kole muže v oblecích a ženy v sukních a na vysokých podpatcích. Jezdí se tu zkrátka pořád. A za každého počasí. Člověk si jednoduše navlékne příslušný oděv a jede se dál. To je něco, co mně osobně přijde úžasné.
