Před nedávnem jsme na Facebooku založili skupinu Žijeme car-free - komunitu lidí, kteří se rozhodli žít bez auta. Měla jsem velkou radost, že se ve skupině začali objevovat příspěvky dalších car-free rodin. Co příspěvek, to zajímavý přístup k životu. A protože mi přišlo škoda, nechat tyto příběhy zapadnout někde na Facebooku, rozhodla jsem se čas od času dát na našem blogu prostor i dalším car-free rodinám. Přečtěte si, jak žije rodina Hany Kalábové z Kladna.
Jsme taková normální rodinka - máme tři děti (čtyřletá dvojčata a dvouletou dceru). Pracuji jako pedagog na vysoké škole, ale na mateřské jsem se začala věnovat neziskovým aktivitám a založila jsem neziskovou organizaci Dobrotety, která podporuje maminky předčasně narozených dětí a mateřské centrum DobroSvět. Vždy jsem se hodně zajímala o ekologii a zdravý životní styl, ale až mateřství tomu dalo další rozměr. Baví mě hledat relevantní informace, přidávat s nim své znalosti a šířit je srozumitelně dál. Píšu informační články a pořádám přednášky, kde motivuji další k zamyšlení a změně. Žijeme minimalisticky, s minimální produkcí odpadů a bez používání chemie.
1. Jak jste se ke car-free životu dostali?
To by bylo na dlouhé povídání :-) ale po narození třetího dítěte jsme řešili problém, že naše velké rodinné auto není zas tak velké a tři malé děti ve kvalitních autosedačkách se na zadní sedadla cpaly poměrně obtížně. Když nejmladší přesedla do větší kategorie autosedačky, tak už to bylo vážně nepohodlné a začali jsme hledat nové opravdu velké auto. A jak jsme tak hledali nejlepší řešení pro naši rodinu, narazila jsem na internetovou kalkulačku nákladů na ujetý kilometr. Propočítala jsem naše data a zjistila, že nás kilometr stojí tolik, co jízda taxíkem! A k tomu spousta starostí s autem, které v podstatě využíváme jen velmi zřídka nebo z pohodlnosti. A tak jsme se rozhodli žít bez auta. První jsme ho nechali asi 2 měsíce stát před domem a opravdu jsme ho nepotřebovali. Takže jsme ho darovali. A už rok jsme car-free :-)
2. Co se vám na car-free životě nejvíce líbí?
Asi to, že už nemáme s autem žádné starosti. Nemusím hlídat, jestli je natankováno, nafouklá kola, vyměněné pneu, jestli jsem neprošvihla servis apod. Taky je super, že neřeším pojistku, parkování, nemusím ho uklízet a mýt a další úkony spojené s vlastnictvím auta. A je to výrazná úleva rodinnému rozpočtu, i když finance řešit naštěstí nemusíme. Žijeme hodně minimalisticky, takže zbavit se věci, kterou nepotřebujeme a nepoužíváme, bylo logickým krokem s ekologickými i ekonomickými výhodami.
3. Co vám na car-free životě nejvíce vadí?
Asi není nic, co by mi fakticky vadilo. Kdykoliv auto potřebujeme, tak si ho půjčíme nebo využijeme služby taxi. Vlastně ke car-free životu mě nepřivedlo přesvědčení, že auta jsou špatná, ale jen to, že naše rodina ho nepotřebuje. Vím, že na malé vesnici bychom se bez auta neobešli.
4. Které věci nebo vybavení vám nejvíce pomáhá vést spokojený car-free život?
Není to přímo věc ani vybavení, ale nejvíc nám pomáhá místo, kde žijeme. Vybrali jsme si skvělou lokalitu pro bydlení, kde máme vše potřebné v pohodlné pěší vzdálenosti - obchod, lékárnu, poštu, školu, školku, práci, hřiště i les. Žijeme v Kladně. MHD používáme pouze výjimečně, po Kladně tak maximálně 2x za měsíc, a několikrát do měsíce jedeme do Prahy.
5. Jak nejčastěji trávíte dovolenou?
Doma :-) Naše děti jsou ještě malé, máme dům se zahradou a ještě hodně práce s rekonstrukcí. Takže pokud máme volno, tak jej nejraději trávíme společně doma. Samozřejmě někdy vyrazíme i na cesty, na hory či k rodině na Moravu. Pokud místo není pohodlně dostupné vlakem, tak raději volíme zapůjčení auta. Ale musím říct, že například do Uherského Hradiště je cesta s dětmi výrazně pohodlnější vlakem než autem a i výrazně rychlejší. Ono se třemi malými dětmi v autě není žádný med zdolávat nástrahy D1. Ve vlaku trávíme společně čas, můžeme si hrát, jíst či se projít jak potřebujeme a mohu se dětem plně věnovat. Je to príma výlet, který si všichni užíváme. Navíc do cíle nedorazím unavená po hodinách za volantem.
6. Co na váš život bez auta říká rodina, přátelé, známí?
Nemají pochopení :-) Asi dnes vlastnictví auta patří k nějakému společenskému statusu, k tomu, že jste “normální”. Tchán si při každé návštěvě neodpustí uštěpačnou poznámku, zbytek rodiny nám často nabízí, že nám auto dají :-) Prostě je pro ně nepochopitelné, že chceme žít bez auta jen proto, že ho nepotřebujeme. Znám lidi, kteří žijí bez auta, ale spíš proto, že nemají řidičák nebo auto nikdy neměli. Neznám nikoho, kdo by se po letech auta dobrovolně vzdal.
