pondělí 16. ledna 2017

Žijeme car-free: O kolečko navíc?

Minářovi byli jedni z prvních, o kterých jsem věděla, že žijí jako my bez auta. Kdo je zná, ví, že si car-free život užívají a z jejich odpovědí je to znát. Díky Pavle za rozhovor :-)


Prý máme o sobě něco říct? Ale co? 
Jsme úplně obyčejná rodina z Brna. Eliška chodí (tedy spíš jezdí) do školky, Klárka je žákyně druhé třídy, Ivana kreslí domečky a specializuje se na chytré technologie (www.genialnidum.cz), no a Pavel dělá do počítačů - pomáhá firmám s přechodem do cloudu (www.minar.cz). Bydlíme v paneláku, ale do lesa to máme 5 minut. Nemáme auto, ale zato máme 5 kol (mám i silniční), kolečkové brusle, koloběžku a táta má o kolečko navíc.

1. Jak jste se ke car-free životu dostali?

Za to může moje lenost. Vlastně celý život jsem měl služební auto. Každý den jsem jezdil do práce “otřesných” 9 km autem. A nemusel se o nic starat - na to byl ve firmě člověk. Když jsem po 18 letech z firmy odešel na volnou nohu, o auto jsem přišel. Naráz jsem viděl, co mít auto obnáší - kolik vlastně stojí pořízení a provoz, že se musíš o něj starat, že žere peníze, i když stojí na místě (pojištění, dálniční známka, servis). No a vlastně jsme toho ani moc autem nenajezdili. 

2. Co se vám na car-free životě nejvíce líbí?

Že nemusím každý den na sídlišti hledat místo na parkování. Že nejsme lenošní. Že si mohu dát na výletě pivko. A když jezdím služebně, tak mohu ve vlaku pracovat. Vlastně nejvíc práce udělám ve vlaku - nic mě tam neruší a zvuk tddd tddd tddd tddd způsobuje, že jsem soustředěný (mimochodem, zkuste u práce poslouchat www.noisli.com).


3. Co vám na car-free životě nejvíce vadí?

Že v zimě přicházím o ranní rozcvičku při škrabání zamrzlých oken :-). Hele, já fakt nevím.

4. Která věc/vybavení/služba vám nejvíce pomáhá vést spokojený car-free život?

Prosím nesmějte se, ale jsou to tolik kritizované České dráhy. Holky milují cestování vlakem. Pro mě je to nejoblíbenější způsob cestování za klienty. I když má vlak občas zpoždění, vždy jsem zatím dorazil do cíle relativně na čas. Což se např. o D1 říct nedá.
Občas, když auto fakt potřebujeme (např. odvézt nějaké velké věci) nebo když jedu za klientem, kde je špatné spojení vlakem, využíváme služeb carsharingu. Začínali jsme v Brně s www.autonapul.cz a teď asi rok využíváme ještě služeb www.ajo.cz. Vždy si vybereme podle toho, jaké auto potřebujeme a kde je volné. I když poslední dobou Eliška trvá na tom, že musíme jezdit s Ajo, protože tam mají jedno auto, které se jmenuje Eliška :-). 

5. Jak nejčastěji trávíte dovolenou?

Jedním slovem - neplánovaně. Většinou se rozhodneme na poslední chvíli. A často to dopadne tak, že prostě vezmeme kola nebo sedneme na vlak a někam naslepo vyrazíme. 
Nejlepší naše dovolená byla, když nás kamarád dovezl do Pasova, vysadil nás u Dunaje a my měli 14 dní na to se dostat zpět do Brna. Původně jsme chtěli jenom do Vídně a pak do Brna vlakem. Pak jsme to prodloužili na hranice. A nakonec jsme to na kolech ujeli celé (celkem 547 km za 10 dní). Nocleh jsme měli domluvený pouze na první noc, dále jsme vše zařizovali za pochodu. Vlastně za jízdy.


6. Co na váš život bez auta říká rodina, přátelé, známí?

Dříve se divili tomu, jak jsme schopni bez auta fungovat. Někteří nás měli za blázny. Několikrát jsem musel vysvětlovat, že cyklovozíček je fakt bezpečnější než sedačka. Ale zvykli si :-).

7. Čím by se Česko mohlo inspirovat v zahraničí co se týče car-free života? 

Nemám moc rád taková ta konstatování, že sousedův trávník je zelenější než ten náš. Pořád je to jenom trávník. Podle mě se musíme nejdříve změnit my. Mám moc rád Holandsko. Když jsem tam byl poprvé a viděl jak se cyklisti proplétají mezi auty, čekal jsem každou chvílí karambol. Ale ono nic. Nikdo na nikoho netroubil, nikdo se nevztekal, prostě klídeček. Řidiči se k cyklistům chovali jako by na tom kole seděli oni. A cyklisti se k řidičům chovali obdobně. 

A tímto bych rád náš rozhovor uzavřel: Prosím chovejme se ke druhým tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Děkuji.